Zakázaná touha

Seznámili jsme se před pár lety. Tehdy ho přivedla má sestra jako svého nastávajícího. Líbil se mi na první pohled, byl to přesně můj typ. Jen společenské a morální zásady mi nedovolily dívat se mu do očí déle, než by bylo přípustné....

Pak jsme se setkávali častěji, většinou u příležitosti různých společenských událostí - svátky, narozeniny, Vánoce. Ale vždycky jsme se spolu tak nějak míjeli. Já jsem se mu vlastně vědomě vyhýbala, protože jsem se bála reakcí svého těla. Byla jsem vdaná za skvělého muže, ale přesto jsem cítila to jiskření, když se ke mně Michal přiblížil. Byl tak tajemný a tak přitažlivý, až z toho šel strach.

Nechtěla jsem ani na chvilku přemýšlet o tom, že by z toho mohlo něco být, vždyť to byl manžel mé sestry a navíc - vlastně jsem vůbec netušila, jestli bych padla do oka já jemu.

Časem se mně i sestře narodily dvě děti a společenských rodinných akcí přibývalo.

A pak přišla ta chvíle, která změnila nejen můj život.

Bylo to mých třicátých narozeninách. Opět se slavilo v kruhu rodinném, vládla všeobecná pohoda a hodně jsme se nasmáli. A taky jsme hodně popili. Já až moc, ale právě v ten den byl můj muž tak nějak odtažitý a protivný, že jsem měla ohromnou chuť nenechat si zkazit náladu a přebíjela jsem to vínem.

Michal seděl u stolu vedle mě a občas se naše oči setkaly. Zarazilo mě, s jakým zájmem se na mě najednou dívá. Nebo jsem si toho nikdy dřív nevšimla?

Postupně začala společnost řídnout, sestra s dětmi odešli také domů, přece jen ta mladší ratolest byla ještě na nějaké delší bujaré oslavy ještě příliš malá. Manžel šel uložit naše děti a usnul tam s nimi. Ani mě to nepřekvapilo, stávalo se to tak často.

A najednou jsem zjistila, že u stolu už sedí jen Michal s mým otcem. Já jsem šla doprovodit kamarádku k vrátkům. Když jsem byla u domovních dveří, najednou se v nich zjevil Michal.

"Uf, co tady děláš, strašně jsem se lekla."

"To snad ne.......nebo že bych vážně vypadal jako strašidlo?´"

"Tak to určitě ne."

Připadala jsem si jakoby v křeči, tak nervózní, srdce mi divoce tlouklo a začaly se mi potit dlaně.

"Vážně a jak na tebe tedy působím?"

"To jsou mi tedy otázky. Jako manžel mojí sestry. Jako můj příbuzný."

"Hm.....radši bych byl kamarád."

"To se přece nevylučuje."

"Ale já bych chtěl.......teď bych chtěl........"

A najednou mě políbil! Úplně mě to zaskočilo, měla jsem pocit, že jsem patnáctiletá holka, která prožívá svůj první polibek a vůbec neví, co si s tím má počít.

Odtáhla jsem se.

"Promiň, to jsem neměl. Když já si ale nemůžu pomoct. Vidím tvé oči a jsem ztracen."

"Doufám, že tohle neříkáš každé. To by si Lenka nezasloužila."

"Zatím jen jedné, té, co mě uhranula svým pohledem."

"Prosím, neříkej mi to, já tohle nemůžu poslouchat, vždyť jsi můj švagr, proboha!"

"Já vím, neříkej to, prosím tě. Kdybys věděla, jak moc po tobě toužím."

"Ale to přece nejde."

"Dobře, řekni, že mě nechceš, že tě nepřitahuju a já odejdu a už to nikdy znovu nezkusím."

Kamenujte mě..... já ho nedokázala poslat pryč.

Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale najednou se vidím, jak ho vedu za ruku do jedné zadní místnosti v domě. Vnímala jsem jen horkost a hebkost jeho dlaně a celé tělo mi vibrovalo jakousi zvláštní touhou.

Stáli jsme v temné místnosti, v šílené zimě, ale nevnímali jsme nic jiného, než jeden druhého. Pomalu mi zajel rukou do vlasů a přitáhl si mě k sobě blíž. Poddala jsem se jeho horkým rtům a jemné hře našich jazyků, která se postupně stávala vášnivější a nenasytnější.

Líbali jsme se jako o život a přitom jsme ze sebe doslova strhávali věci. Hladil mě po celém těle a já jsem se zalykala rozkoší. Bříšky prstů jsem zkoumala jeho krásné horké tělo. Přes krásně vysportované bříško jsem se pomalu dostala až ke slabinám. Téměř neslyšně zavzdychal a já jsem mu rukou zajela pod gumu boxerek.

Pomalu jsem přejížděla po jeho stále více tvrdnoucím penisu a v rozkroku jsem cítila stále větší vlhkost. Celé tělo mi hořelo a já jako bych vypnula všechny jiné smysly v těle, vnímala jsem jen to krásné mužské tělo před sebou.

Hladila jsem mu penis po celé jeho délce a pomalu jsem sjela do dřepu a špičku žaludu si nasměrovala ke svým ústům. Cítila jsem, jak se chvěje. Nechala jsem žalud vklouznout do svých nadržených úst a špičkou jazýčka po něm pomalu kroužila. Přitom jsem prstíkama jemně masírovala tělo jeho klacka. Kouřila jsem ho nejdřív pomalu a postupně silněji a pusinkou jsem zajížděla až k jeho kořeni a zase zpět. A pak zase jen ptáčka masírovala a jazýčkem projela přes jeho kulky. Jeho zrychlené dýchání mi napovídalo, že mu to rozhodně není nepříjemné, naopak.

Najednou mě vzal za ramena a vytáhl mě nahoru. Pomalu mě položil na záda na pohovku, stáhl mi kalhotky a začal mi přejíždět prsty přes mou hladkou nadrženou pipinku. Jemně mi ji roztáhl prstíky a zajel dovnitř jazýčkem. Bylo to božské.... Pomalu, ale intenzivně mi jazykem masíroval poštěváček a občas špičkou zajel do mé nadržené dírky.

A pak najednou přestal a ve svém klíně jsem ucítila tvrdost jeho mužství. A ta slast, když mi ten jeho krásný tvrdzý klacek zajel hluboko do mé kundičky! Krásně přirážel a jeho koule mi pleskaly o kundičku. Štávička ze mě tekla a jeho pyj byl od ní celý mokrý. Netrvalo dlouho a stáhla jsem ho v silném a dlouhém orgasmu.......

Samozřejmě jsem ani jeho o něco takového nemohla připravit a tak jsem si toho mokrého ptáka vzala zase do pusinky a kouřila a masírovala jazýčkem tak dlouho, dokud mi pusinku celou nevyplnil horkým semenem....

Byla jsem tak rozpálená a tak zmatená. Jak mi tak postupně mozek "přicházel k sobě", začalo mi docházet, že jsme udělali něco naprosto nepřípustného a že už se to nikdy nesmí opakovat.

Najednou jako bych se přímo z té vlny slasti propadla do hříšné propasti smutku a špatného svědomí.

A tak je to od té doby pořád. Při rodinných událostech jsme k sobě milí a společenští jako dřív, ale když se občas zapomeneme a ulpíme na sobě pohledem, je nám oběma jasné, že už to nikdy nebude jako dřív.

Bylo to krásné, ale ta zvláštní bolest, kterou teď v sobě nosím, mě užírá. Cítím vinu vůči své sestře, manželovi i ostatním členům rodiny.

Vím, že už se to NIKDY nesmí stát. A zároveň toužím po tom to ještě alespoň jednou prožít.

Nenávidím se za to, ale nedokážu svému tělu poručit, aby nespouštělo ty rajcovní chemické procesy v Michalově přítomnosti.

Zhřešila jsem a tohle je můj trest. Vnitřně trpím a toužím.

A už se to nikdy nezmění.