|
21. listopad 2016 v 00.09 | rubrika: Život je boj
To je můj manžel. Tohle je to nejvýstižnější, co mně napadlo, když jsem přemýšlela, jak ho jedním slovem charakterizovat. Měla bych říct, že blbá jsem spíš já, že jsem se tak bezhlavě zamilovala a pak si ho ještě navíc vzala. Láska je nejen slepá, ale asi i opravdu sadistická. Poznali jsme se před osmi lety na diskotéce. A byl tak urputný, že jsem mu dala telefonní číslo a nechala |
přečteno: 145x | komentáře (2)
|
|
29. srpen 2016 v 15.49 | rubrika: Až na dřeň
Taky už jste někdy měli sen, že vás někdo topí, snažíte se vyplavat nahoru, skoro se vám to už daří, vidíte světlo nad hladinou a najednou zase zvrat a klesáte dolů ke dnu?
....
Tak jsem se cítila já před sedmi lety, když se u syna potvrdilo mé podezření na leukémii. Přesnější diagnóza zněla - akutní myeloidní leukémie.
Se |
přečteno: 102x | přidat komentář
|
|
29. srpen 2016 v 15.17 | rubrika: Až na dřeň
Ten pocit, když se člověk cítí sám.. Ano, mám děti.. a zapoať pánbůh, že je mám, jinak by můj život neměl žádný smysl a důvod. Pro matku jsem v podstatě vždycky byla nechtěné dítě, protože jsem se tak podobala svému otci. Tomu slabochovi s "tím ksichtem". Jako bych já mohla za to, že mě zplodili, jako bych já mohla za to, že jsem se narodila. A že můj otec vtiskl |
přečteno: 84x | přidat komentář
|