Posedlá

Ještě jsem ani nerozlepila oko a už je to tady zase. Ty moje myšlenky..

Pořád si říkám, kde se to ve mně bere, to snad ani není možné. Jsem otrokem svého hříšného já a nemůžu s tím vůbec nic dělat. Anebo můžu, ale nechci..

Pamatuji si na doby ze střední, kdy moje spolužačky právě za tohle chlapy odsuzovaly. A já jenom mlčela. Ne, že bych o tom už tenkrát něco věděla, ale tak nějak podvědomě jsem cítila, že jsem jiná. Protože mě to nepobuřuje.

Prý, která jednou zkusí, už nechce jinak. Něco na tom bude, i když od toho mého "poprvé" už uběhl nějaký ten pátek. Ale to, co to se mnou udělalo už tenkrát, myslím vnitřně, mám v sobě už asi napořád. A stupňuje se to.

Vlastně ty začátky byly takové nevinné.. nesmělé milování pod rouškou sektu a jahod. Ale pak.. jsem chtěla víc. A víc. A víc. A nešlo už jen o denodenní propady do slastných orgastických propastí, nenasytně jsem se přistihla, že mi nestačí prožívat extázi jen s jedním, chtěla jsem je všechny!

Ty hříšné oči, hebké rty, horká těla .. a boule v poklopcích!

Ne, vážně se to nestalo ze dne na den jen kvůli tomu, že jsem byla pár let zamilovaná do sobeckého debila, který si mě absolutně nevážil. A čím víc mě srážel na kolena, tím víc ve mně rostla chuť se vzbouřit a vrátit mu to všechno i s úroky. Ano, připouštím, že pár mých prvních známostí pochází právě z období mého velkého vzdoru a uražené ješitnosti. Jenže.. se mi to prostě začalo líbit.

Cítit vítr ve vlasech a vůni mokré trávy. Být pokousaná od mravenců, když si mě jeden z mých milenců tvrdě bere na lesní mýtině nebo do krve rozedřená kolena z drsných vláken koberce v kanceláři dalšího z nich. Chci v sobě cítit velkého horkého nadrženého macka rošťáckého blonďáčka i šikovný jazýček mladého zajíčka s tajemnýma očima. Miluju velké a drsné dlaně kluka v modrobílém tričku i svůdnou toaletní vodu motorkáře z dalekého městečka. Toužím po studentíkových dlouhých vlasech provoněných kouřem i jemné vrásky kolem mrdavých modrých očí dvojnásobného taťky odvedle...

Se slastným přivřením očí se propadám do vzpomínek.. Jak vzrušující je užít si hodinu bouřlivého sexu na veřejných záchodcích, opřena rukama mezi futry a nenasytně polykat nadrženou jeskyňkou tvrdého klacka hluboko do nitra svého chtíče a pak upravit šatičky, vyběhnout ven a pleskajíc střevíčky o mokrou dlažbu promočená vběhnout do další hříšné náruče v tmavě modré fabii.. A večer, při svitu svíček a sklenkou lahodného chardonnay přivádět k šílenství v černém prádélku a lakových lodičkách..

Ano, jak nemornální a zavrženíhodné, že? Ale není to vlastně jen taková póza? Nechcete vy vlastně totéž?! Nebojíte se jen svých potřeb, chtíčů, tužeb a snů?

Jenže, milé dámy (a pánové), já se to nebojím udělat!

Už dávno jsem pochopila, že život je příliš krátký a plný trpkostí... tak chci žít, jak nejlíp umím a jak nejlíp si zaslouží nejen má duše, ale i tělo!