Ginna | Únik

Stojím v metru a říkám si, co tady vlastně dělám. Vždyť jsem ještě včera byla rozhodnuta, že to skončím. Jsem takový slaboch nebo sobec?!

Přicházím na místo srazu a po pár minutách už vím, proč to nedokážu. Dívám se do těch nejkrásnějších čokoládových očí, jaké jsem kdy viděla. Topím se v nich a nemám vůbec snahu chytat se stébel.

Jako ve snu sedám do auta a nechám se vézt, kam jen je mladému panu řidiči libo. V tu chvíli bych s ním jela třeba až na Severní pól. Jen být s ním a krást si těch pár chvil, které jsou nám dány.

Cestou mi co chvíli ujedou oči na jeho tvář. A říkám si - panebože, takový mladý a hezký kluk a on tady sedí s unavenou a životem už docela použitou ženskou, co má navíc ještě závazky. Ale najednou je mi to prostě jedno. Pozvolna se měním v malou holku plnou tužeb, snů a bláznivých nápadů. Chci být s ním a všechno ostatní je mi v tu chvíli úplně fuk...

Řítíme se okreskami a já se musím usmívat nad tím, že jsem v tomhle kraji vyrůstala, ale přesto jsem ho nikdy pořádně nepoznala. Jak je možné, že jsem si nikdy nevšimla tááámhle toho kopce a taky toho, jak krásný je hrádek na kopci, když na něj dopadají paprsky zapadajícího slunce.

U lesa zastavujeme a stačí jediný pohled, aby nám bylo jasné, jak moc po sobě toužíme. Líbám se se jako o život a já cítím, jak mnou probíhá vlna vzrušení a vpíjí se až do morku kostí. Vnímám vůni jeho těla a nedokážu ovládnout tu touhu ho objímat a hýčkat.

Ještě kousek popojíždíme, protože mě právě napadlo něco naprosto šíleného a chci mu ukázat jedno z mých nejoblíbenějších místeček na světě. Vede tam příšerná stezka, ale ty jasné hvězdy a krajina provoněná jehličím a vůní tajemna stojí za to.

Uvědomuji si, jak rozporuplné pocity mnou cloumají. Na jednu stranu nemůžu uvěřit tomu, jak je to krásné a omamné, na druhou stranu mám trochu strach. Ze sebe, z nás, z budoucnosti? Ale ne, já to nechci řešit, teď je teď a pak bude pak. Já nechci žít až potom, chci žít TEĎ. V tuhle vteřinu, v tuhle minutu a každou si chci vychutnávat v objetí tohohle kluka, co mě nabíjí energií jako už dlouho nikdo ne.

Vychutnávám si každý dotek jeho rtů na svých a každý dotek jeho dlaní na svém těle. Vím, že stačí, aby řekl jediné slovo a udělám, cokoliv si bude přát. Chci se mu dát.. a chci si ho vzít. Teď a tady. A tak to udělám. Zapomínám na to, že mě madlo u dveří auta tlačí do zátylku tak, že tam asi zítra budu mít modřinu. Důležité je pro mě dívat se a cítit jeho touhu a prolínat ji s mojí. Když do mě pronikne, mám pocit, že ve mně cosi explodovalo. Milujeme se něžně i vášnivě a já vůbec nevnímám svět okolo nás, jen naše těla, naše slastné sténání.. Uvědomuji si, že už dlouho jsem neměla pocit, že ve mně tryská horká fontána rozkoše. Vyvrcholení je nejslastnějším, jaké jsem kdy v poslední době zažila.. Ať už to, které jsem cítila uvnitř svého těla nebo to, které ke mně proudilo přes jeho klín..

Odeznívání je pozvolné, ale tlačí nás čas, takže .. zpět do reality. Obléknout a .. návrat.

A sakra, je to tady. Zase ten odporný knedlík v krku, který cítívám, když od něj odcházím. Rozum se zodpovědností ruku v ruce jdou a začínají mě fackovat. Jenže zatím ještě nedokážou přebít mé sny.. moji duši.. mé touhy..

A tak dál žiji dva životy. V jednom jsem obětavá, spolehlivá manželka a matka, ve druhém vášnivá zajíčkova milenka.

No tak mě suďte..