Sekretářka

Probudila mě SMSka. Zamžourala jsem na displej a čtu: "Doufam, ze jsi nezaspala. Vcera to bylo fajn. Jana "

Jo, Janča je prima holka, vlastně díky ní se mi daří potlačovat ty své sklony k vyspávání a následným pozdním příchodům.

Nechám nohy pomalu sklouznout z postele a šourám se do kloupelny. Děsím se toho, co na mě zírá ze zrcadla a usuzuju, že si budu muset trochu upravit obličej, aby se na to zase dalo dívat. A tak si dám lehký make-up a trošku se k tomu přimaluju, decentně, samozřejmě. Jako asistentka ředitele v prosperující společnosti nemůžu působit příliš agresivně.

Obléknu se, beru kabelku a běžím na tramvaj. Sice jsem ráno chvilku koketovala s myšlenkou, že to vezmu autem, ale nejsem si tak úplně jistá, jestli bych při případné policejní kontrole přece jen po včerejšku ještě něco nenadýchala.

Tak to jsem celá já. Zodpovědná, spolehlivá, přesná. Do dveří v kanceláře vcházím deset minut před začátkem pracovní doby, jako obvykle.

Pět minut po mně přichází šéf. Evidentně se dnes dobře vyspal.. na rozdíl ode mě. Nicméně - na mě to nikdy nikdo nepozná. Vždycky jsem dobře naladěná a usměvavá.

"Teda, Andreo, Vám to dnes mimořádně sluší. Modrá je Vaše barva, že?"

Pitomec. Nepozná ani kapesník od hadru na podlahu a bude machrovat. Přitom modrá mi nesedí ani trochu, kostýmek je tyrkysový a topík černý, sladěný k lodičkám.

Mám toho tady pokrk. Studená kancelář a studený psí čumák v té vedlejší. Proč tady vlastně jsem?

Abych ho dostala...

Před pěti lety jsem se ucházela o místo právě v téhle firmě. U pohovoru mě ředitel ani pořádně nevyslechl, natož, aby o mě opřel oko. Chápu, kdo by se rád díval na schlíplou šedou myš s pupínky a ovčím rounem na hlavě. Ale přece jsem měla vědomosti! Ty ovšem nikoho nezajímaly. Vypadla jsem po pěti minutách, s dost jizlivým slovním doprovodem, málem jsem se rozbrečela. A na místo byla přijata blondýna s nepřiměřenými vnadami.

Jenže právě tahle hloupoučká blondýnka jim před pár měsíci otěhotněla a nastoupila na mateřskou dovolenou. Hledala se náhrada. A tak mě tady máte - dynamickou, dlouhovlasou, se zářivým úsměvem, vždy v pohodě. Nepoznal mě. A to mi právě hraje do karet.

Vím, že se mu třesou ruce, když se mu dlouze dívám do očí, vím, že se občas neovládne a pohled nechá sklouznout po krajce mého rafinovaně vystrčeného ramínka černé podprsenky až do jamky mezi ňadry...

"Andrejko, prosím Vás, dnes tady budu muset zůstat déle, mohl bych Vás požádat také o Vaši přítomnost? Musím tady nutně vyřešit jeden problém a ve dvou nám to jistě půjde mnohem rychleji."

"Samozřejmě, pane řediteli, co si jen budete přát."

Do všech těch papírů jsme se tak ponořili, že jsme si ani nevšimli, jak ten čas rychle utíká. Tu a tam mi sklouzla lokna do tváře a když jsem si ji rádoby ledabylým pohybem prstů rovnala zpět, neunikl mi ten uhranutý pohled čokoládových očí... Při jednom takovém sklouznutí jsem, zdánlivě náhodou, nechala sklouznout i ramínko od podprsenky.

V té vyhřáté kanceláři už jsem byla jen v tílku a sukýnce, takže bylo vyloučeno, aby ten pohyb NĚKOMU unikl.

"Nebude Vás pohoršovat, když si sundám kravatu? Je tady neuvěřitelné dusno.. a kdo se v tom má pořád škrtit."

"Já to na Vás určitě nikomu nepovím." Vyznělo to trochu jako výzva...

Musela jsem se usmát těm nešikovným prstům, díky nimž se opravdu málem přiškrtil.

"Dovolíte?" Obešla jsem stůl a projela mu prsty kolem krku. Ne, to mě přece nemůže znervóznit. Co na tom, že tak krásně voní...to přece zvládnu. Pomalu rozplétám šedočernou látku a vracím se zpět do normálu.

Což se ovšem nedá říct o něm. Už se na mě nedívá jen po očku, už mi přímo hledí do očí.. a já v těch jeho vidím touhu.

Chvíli se na sebe díváme, napětí by se dalo krájet.. a pak to udělá. Pomalu mi zajede prsty do vlasů, přitáhne mě k sobě a začne mě líbat.

Jeho plné rty jsou sladké jako med, naše jazyky se proplétají, nejdřív trochu váhavě .. potom čím dál tím vášnivěji.

Stále mě líbá a přitom mi sundává ramínka.. pomalu přejíždí ze rtů na krk.. a po krku dolů do dekoltu. Zalévá mě vlna vzrušení a chci víc. Posadí mě na stůl. Nechám si stáhnout sukýnku a užívám si doteky jeho rtů přes krajku titěrných černých kalhotek. Pomalu je poodhrne stranou.. a proniká jazýčkem do míst mé největší rozkoše. Sténám blahem a svíjím se jako had.. a najednou ucítím tu tvrdost ve svém klíně.. a pak už proniká hluboko do mě.. a vychutnáváme si tu souhru našich horkých těl..

**

Ráno mě opět probouzí SMSka.

"Jeste spis, zlaticko? Celou noc jsem nemohl usnout, porad na tebe musim myslet, jsi bozska.... jen tvuj P."

Ušklíbnu se. Ale uvnitř mě to zvláštně hřeje. Uspokojením.

Takhle to chodí, pane řediteli, víte?

Odcházím den před vypršením zkušební doby bez udání důvodu. A beru si s sebou něco málo z Vaší databáze, ale to Vy vůbec nepoznáte. Alespoň ne hned. Stejně, jako jste si nevšiml, jak rozkošnou fotečku jsem pořídila pro Vaši manželku.

Před domem se ještě jednou podívám do oken svého pronajatého bytečku, pak naskládám kufry do přivolaného taxíku. Cestou na letiště házím mobil do řeky. Můj nový zaměstnavatel mi stejně již pořídil nový.

Těším se na tebe, tajemný Říme!