Ginna | Černá

*-*-*-*

"Hele a co třeba támhleten?"

Podívám se tím směrem a oči mi ulpí na tmavovlasém klukovi v džínové bundě. Hm, myslela jsem, že tohle už se dávno nenosí. Na druhou stranu – k jeho očím to vlastně skvěle ladí.

No, Lucka měla vždycky dobrý vkus, co se týče chlapů. Musím uznat,že tenhle týpek je vážně kořen.

Zaregistroval můj pohled. Tak schválně, kdo z koho.. já rozhodně nevyměknu.

Jak jsem předpokládala, za chvíli mu sjely oči na dno půllitru. Jenže pak se podíval znovu.

Mírně vytáhnout koutky... a potom tvrdá ignorace. To zabírá nejlíp.

Zabralo to i tentokrát.

"Už ti někdo řekl, že máš neuvěřitelný oči?"

Chlapče, chlapče.. tajně jsem doufala, že budeš trochu originální. No, vždyť je to vlastně fuk, básničky s tebou skládat rozhodně nechci.

"Někdo určitě, ale od tebe to slyším prvně."

"Tak třeba bych mohl pokračovat."

"Vážně? A kudy?"

Rozesmál se.. "jsi sladká"

Hmmm, však ty taky, hošánku, ale říkat ti to tedy rozhodně nebudu.

"Ani nevíš, jak."

Naklonil se mi až k uchu.

"Chtěl bych ochutnat."

"Hm.. a kde chceš začít?"

*-*-*-*

"Nazdárek, ty ses teda včera rychle vypařila."

Lucka je ranní ptáče, nechápu, jak někdo může vstávat tak brzy.

"Tak povídej, byl tak dobrej, jako vypadal?"

"Byl úžasnej."

"Hele, to mi nestačí, chci detaily, tak povídej!"

"A mám začít u těch modrobílých boxerek nebo je rovnou přeskočit?"

"Ty seš blbá.. klidně od začátku."

"Pokoj č. 7.. a jak jsem doufala – to, co měl v těch očích, měl i v sobě. Nebo mám říct radši v kalhotách?"

"A dál?"

"Serval ze mě věci hned za dveřma.. a ty podvazky ho doslova paralyzovaly, zřejmě nečekal, že budu mít pod sukní něco takovýho. No, poprvý byl moc rychle, stačilo mu jen jedno přejetí po zadku. Buď to dlouho neměl a nebo miluje černou tak, jako já."

"A to bylo celý?"

"Jasně, že nebylo.. strávili jsme tam pěkný dvě hodinky.. a stálo to fakt za to."

"A co pak?"

"Jak – pak?"

"No uvidíte se ještě?"

"Doufám....

...že nikdy!!"

*-*-*-*

"Nazdárek, jdeme s Jančou na vínko, jdeš s námi?"

"Luci, nezlob se, ale já už něco mám."

"Nějakej novej objev?"

"Hmmm.. takovej roztomilej blonďáček."

"Odkdy jsi na blonďáky?"

"Ode dneška??"

Potkali jsme se na zastávce tramvaje. Takový hubeňoučký týpek s blond ježkem na hlavě. Nic pro mě, přesto mě zaujal. Hlavně svým bezprostředním úsměvem s ďolíčky.

Začal na mě zírat okamžitě, co jsem přicupitala na perón. Jj, chlapečku, ty asi nevíš, že ženské mají mnohem lepší periferní vidění, než vy. A určitě taky netušíš, že tu rudou krajku nechávám z výstřihu vykukovat naschvál...

V tramvaji si stoupl nade mě. Otevřela jsem knížku..

Věděla jsem, že se chytí. Po chvilce jsem mrkla nahoru.. stál jak přimrazený s pootevřenou pusou. To víš, kocourku, já mám jen kvalitní literaturu.

Vystupuju z tramvaje a do ruky mi vjíždí jakýsi papírek. Otočím se, ale najednou.. nikde nikdo. Rozbalím psaníčko a čtu:"Princezno, jsem těžce raněn tvou krásou a smyslností. Uvidím tě ještě? Ozvi se.. číslo.. Petr."

Hm, tak na romantika bychom si chtěli hrát? Vidím do tebe, jak skrz vitrínu, zlato. Hraješ na slovíčka a přitom chceš jenom šukat. No, řekl sis o to sám...

*-*-*-*

Je to tak únavné. Jak přes kopírák. Máš krásný oči.. blablablabla.. jsi tak hezká.. blablabla.. ten sexy zadek.. blablabla..

Oni na to snad mají někde nějaké kurzy nebo co. Jinak nevím, jak je možný, že všichni melou ty stejné fráze.

*-*-*-*

Zatím slušné skóre.. Zhruba tři milenci týdně. Už půl roku.. Naprosto stejné kecy, stejné návrhy, stejná gesta, stejné funění u orgasmu.

*-*-*-*

Ne, nebudu na to myslet. Nechci na to myslet. Ne, žádné výčitky svědomí. Proč vlastně?!

Ale já přece taky cítím. Cítím velké.. NIC.

*-*-*-*

"No... ty vole!"

Musím se začít smát. "Jo, taky tě ráda vidím, Niky."

"Tak tomu říkám dóst dobrej ohoz!"

"Dík, taky na to padla třetina mojí výplaty."

Líbí se mi, že i moje nejlepší kamarádka zálibně kouká na můj nový outfit skládající se z šatiček barvy mořské pěny.. stejně tak mírně průsvitné a lehké.. a barevně sladěných střevíčků na vysokých podpatcích.

"Je to dokonalý.. chlapi se ti budou topit ve výstřihu!"

Jojo, to je právě to, co já chci..

*-*-*-*

Na třídním srazu jsem fakt zabodovala. Byla jsem doslova hvězdou večera. Spolužáci obdivně zírali a spolužačky slintaly nad mými šatičkami. Po dlouhé době jsem se cítila zase jako královna.

"Moc ti to sluší."

Úplně jsem sebou trhla. Otočím se a dívám se do temných očích bývalého spolužáka Milana.

"Díky, tobě taky."

Hm, vyrostl nám, kluk jeden.. Z ušatého čahouna je pěkně rostlý chlap s uhrančivým pohledem.

"Co takhle si trošku zatancovat?"

Ploužíme se po parketu a já cítím Milanovy ruce na zádech.. a najednou přejíždějí po pramenech mých dlouhých vlasů.. jemně se jimi proplétají.. a sjíždění na zadeček. Přivíjím se víc k jeho širokému hrudníku a musím připustit, že je z něj vážně pěknej chlap.

*-*-*-*

"Nechoď ještě..."

Přehazuju si přes sebe deku, nějak se do mě pouští zima.

"Už vážně musím."

Hladí mě po rameni.

"Jsi tak krásná."

Nechci, aby to říkal. Nevím, čím to je, ale jsem najednou strašně nesvá. Od něj to nechci poslouchat. Chci jít.. chci utíkat pryč.. co nejdál odsud.. a chci zatáhnout tu svou pomyslnou roletu a už nikdy se k tomu nevracet.

"Kdy tě zase uvidím?"

Nechápe to. Nechápe, že nebude už žádné KDY.. že pro nás dva už je to jenom.. NIKDY.

"Nevím."

"Můžu ti zavolat?"

Nemá smysl dávat smyšlené číslo, nemá smysl lhát, že nemám mobil. S telefonem mě včera Milan viděl snad stokrát (podnikání je řehole) a číslo zná z webových stránek na "Spolužácích".

"Jistě."

*-*-*-*

Celý den na něj musím myslet.

A čím víc se snažím ty myšlenky zahánět, tím víc se mi vkrádají do hlavy.

Já nechci!Já nemůžu. NESMÍM..

*-*-*-*

Mám chuť ten budík prohodit oknem.

Vůbec se mi dneska nechce vstávat. Na okno bubnují kapky deště a zima zalézá pod parapety oken a vtírá se mi do bytu jak Indulona.

Rozespale kouknu na displej mobilu. Čtyři nepřijaté hovory, osm přijatých SMS.

Nebudu se dívat, kdo mi volal a psal, vím to. Všechna volání a všechny zprávičky jsou od Milana.

Asi si změním číslo. Jenže.. na všech vizitkách mám právě tohle. Sakryš.

A zase zvoní..

Jen tak letmo mrknu .. jedna má klientka. Zmáčknu tlačítko.. ale nějak jsem se uklikla, ach jo, hovor zmizel.

A já koukám na otevřenou SMSku...

"POBAVILA SES DOBRE? VAZNE TI NESTOJIM UZ ANI ZA TO,ABYS MI ZVEDLA TELEFON? VZDYCKY JSEM SI MYSLEL, ZE JSI SKVELA HOLKA, ALE ASI JSEM SE SPLETL. VZPOMINAL JSEM NA TEBE, KDYZ JSEM USINAL VEDLE SVE ZENY,A PRESTO SAM. VZPOMINAL JSEM, KDYZ UZ BYLA PRYC. A RIKAL SI,ZE JSEM TO MEL TENKRAT ZKUSIT. RICT TI,JAK TE MAM RAD. MYSLEL JSEM,ZE TY JSI JINA. ZE TY ME NEODKOPNES TAK SNADNO JAKO ONA. ALE BYLO TO JESTE BOLESTNEJSI. DOUFAM,ZE JSI SPOKOJENA. A ZE BUDES STASTNA."

"Do prdele".. ujede mi.

Zabořím hlavu do polštáře.. a brečím. Ne, řvu.. řvu jako protržená.

Hlavou mi jede fiktivní dopis..

   "Drahý Milane, já vážně nechtěla. Nechtěla jsem ti ublížit. Selhala jsem sama před sebou, když jsem s tebou jela domů. Bylo to silnější, než já. Myslela jsem, že už nic necítím. Že už to neumím. Úplně jsi mě rozhodil. Narušil jsi zeď, kterou už pár měsíců buduju mezi sebou a okolím. Sebou a chlapama...

    Zamilovala jsem se tenkrát až po uši. Dala jsem do toho všechno – celou svou duši, celé tělo.. celé své já. Když mě opustil kvůli jiné, myslela jsem, že umřu. A po pravdě jsem se o to pár dní snažila. Ale nebylo mi přáno. Pak jsem umřela uvnitř. Vyhořela jsem. Začala jsem chlapama opovrhovat. Je fuk, jak se snažili, co říkali, jak to říkali a co dělali.. nenáviděla jsem je všechny.

    A pak mě napadla ta hra. Zkusím to taky. Zkusím si s vámi hrát stejně, jako vy jste si kdy hráli se mnou. Okecat, ošukat, opustit. A bylo mi najednou tak krásně škodolibě dobře. Lámala jsem vás jak na běžícím pásu.. stačilo mrknout, ukázat kus stehna nebo nechat ledabyle vykouknout část ňadra.. a byli jste mí!

   Fungovalo to, než jsem potkala tebe, Milane. Uvnitř mě se cosi ozvalo.. zaslechla jsem tlukot.. cítila jsem... já cítila?!

  Odpusť mi.. prosím."

Sedím s hlavou v dlaních a nevím. V hlavě mám vymeteno, v duši zmatek. Vůbec nevím, co mám dělat.

Pípne mi další SMSka.

Otevřu ji okamžitě.

"ALESPON MI NAPIS,ZE JSI V PORADKU. M."

Najedu na pole textove zprávy a tukam:

"OMLOUVAM SE. NA CHVILI JSEM SE ZTRATILA. ALE UZ JSEM NASLA NEJAKOU CESTICKU.. TREBA PO NI.. DOJDU.. K TOBE.. A."