Milá mami,

předem tohoto dopisu bych tě ráda požádala, abys jej dočetla až do konce, přestože se ti bude možná chtít to čtení vzdát hned po prvních řádcích.

Moc ráda vzpomínám na své dětství. Vychovávala mě de facto babička, která nikdy neměla nouzi o pohlazení a nějaké to laskavé slovíčko. Když v mých 12ti letech zemřela, bylo by to, jako by umřela i velká část mého já. Milovala

V návaznosti na předchozí článeček nemůžu nenapsat o tom, co ráda mám :

1) když mě ránno oknem probudí sluneční paprsky a pošimrají mě na nose,

2)

Zrovna dneska - na základě jednoho zážitku, který ovšem popisovat nechci a nebudu - jsem přemýšlela o tom, které věci vlastně nemám ráda. A tím nemyslím to, co říká většina z nás, jako třeba - nemám rád(a) uklízení, hádky, ranní vstávání.... Ale takové to "stokrát nic, co umořilo osla".

Takže