|
29. květen 2008 v 21.43 | rubrika: Život je boj
Stojím v metru a říkám si, co tady vlastně dělám. Vždyť jsem ještě včera byla rozhodnuta, že to skončím. Jsem takový slaboch nebo sobec?! Přicházím na místo srazu a po pár minutách už vím, proč to nedokážu. Dívám se do těch nejkrásnějších čokoládových očí, jaké jsem kdy viděla. Topím se v nich a nemám vůbec snahu chytat se stébel. Jako ve snu sedám do auta a nechám se vézt, kam |
přečteno: 101x | komentáře (3)
|
|
1. květen 2008 v 17.12 | rubrika: Život je boj
Zrovna včera jsem přemýšlela o tom, co to tedy vlastně znamená to slovo ASERTIVNÍ. Jak člověk pozná, že se zachoval dostatečně asertivně, že to není ještě podřizovačnost nebo naopak přílišná nadřazenost. Já s tím mám problém. Docela často. Buď se příliš přizpůsobuju nebo inklinuju k opačnému extrému a hned vystartuju. Většinou ve mně příliš rychle chytnou saze kvůli blbině a pak si to musím |
přečteno: 89x | komentáře (2)
|
|
13. duben 2008 v 12.59 | rubrika: O mně
Mám dojem, že polovina mého života byla v podstatě jedna velká přetvářka. A přitom přetvářku z duše nenávidím. Jenže následkem přísné výchovy a hlavně pod vlivem věty "co by tomu řekli lidi" jsem byla nucena chovat se v mnoha situacích tak, jak bych se chovat nechtěla, říkat to, co jsem uvnitř sebe necítila nebo naopak nemluvit, když jsem měla chuť křičet do světa, že se někde děje něco |
přečteno: 98x | komentáře (5)
|