Stojím v metru a říkám si, co tady vlastně dělám. Vždyť jsem ještě včera byla rozhodnuta, že to skončím. Jsem takový slaboch nebo sobec?!

Přicházím na místo srazu a po pár minutách už vím, proč to nedokážu. Dívám se do těch nejkrásnějších čokoládových očí, jaké jsem kdy viděla. Topím se v nich a nemám vůbec snahu chytat se stébel.

Jako ve snu sedám do auta a nechám se vézt, kam

Zrovna včera jsem přemýšlela o tom, co to tedy vlastně znamená to slovo ASERTIVNÍ. Jak člověk pozná, že se zachoval dostatečně asertivně, že to není ještě podřizovačnost nebo naopak přílišná nadřazenost.

Já s tím mám problém. Docela často. Buď se příliš přizpůsobuju nebo inklinuju k opačnému extrému a hned vystartuju. Většinou ve mně příliš rychle chytnou saze kvůli blbině a pak si to musím

Mám dojem, že polovina mého života byla v podstatě jedna velká přetvářka. A přitom přetvářku z duše nenávidím. Jenže následkem přísné výchovy a hlavně pod vlivem věty "co by tomu řekli lidi" jsem byla nucena chovat se v mnoha situacích tak, jak bych se chovat nechtěla, říkat to, co jsem uvnitř sebe necítila nebo naopak nemluvit, když jsem měla chuť křičet do světa, že se někde děje něco