Lituji všech hříchů, které jsem kdy  životě spáchala... a ještě víc těch, které jsem nestihla!

aailyyn*: S chlapem-troskou, kterého nemůžu respektovat, nemůžu vůbec být. Možná to vypadá černobíle, ale u mě přes to nejede vlak. Takže zůstává chlap, který si občas chce jít po svém a není důvod mi to odpírat. Na tenhle model jsem to myslela. Ženy tohle prostě mnohdy fakt neumí. A mně připadá, že když už jsou k tomu okolnostmi donuceny, tak to docela funguje a ta situace se vyvíjí fajn směrem. Ať už je okolnost ta, že chlap se sbalí a odejde na fotbal, místo aby byl s náma, protože to chce on nebo protože jsou od sebe ti dva daleko, popřípadě je z libovolných důvodů nutno ten vztah držet pod pokličkou. Vždycky tu něco takového, co jde proti naší ženské vůli je. Ať už objektivně nebo v chování chlapů, kteří jsou nastavení jinak. Chci říct, že když už to tedy ženy povětšinou neumíme, tak by bylo možná fajn zkusit ty okolnosti vzít jako výzvu a namísto žehrání na ně (nebo na sebe samu, že to nejde), se to zkusit prostě naučit. Přijde mi fajn se pokusit vytěžit maximum z toho, co se mi nabízí. Článek byl jistě myšlen jako takový povzdech nad tím, co se autorce moc nevede. To nikomu neberu. Já jen nabízím svůj pohled na to, že chápu, ocitám se v podobných situacích taky, mám podobnou povahu a jak to řeším.