Princové jsou na draka

Na jaře je tady fakt krásně. Vlastně, ono je tady pořád krásně.. jen ty kvetoucí stromy tomu dodávají šmrnc. A ty vůně a zvuky kolem. Jaro miluju. A tuhle řeku ještě víc. Tady se cítím volná..

Sedím na břehu a dívám se, jak si sluníčko pohrává s vodou, jak se odráží na hladině a třpytí se jako by se do ní vpíjely kousky zlata..

Jo, zlato. Nemám ho ani na krku (ani v něm, i když hudební hluch snad úplně nemám), ani na rukou, ani v uších. Mám akorát zlaté srdce a právě na to neustále dojíždím.

Říkám si, jestli to mám vážně zapotřebí. Bourat někde něco, co sice nefunguje podle mých představ, ale nějakým způsobem to jde, kvůli tomu, co je nejisté a stojí na vratkých základech.

Láska. Co už se o ní napsalo a .. nakecalo, že. Ale zkuste si to v reálu. Žádný princ, co přijede na bílém koni, políbí Růženku a pak spolu žijí šťastně až do smrti. V dnešní době většina princů čeká, až se Růža nějakým způsobem vybabrá z kómatu a dorazí s gáblíkem. A ohledně toho koníčka.. však víme

My ženské to máme nějak divně hozené. Chlap se stará a nechceme ho, chlap si žije svým svobodomyslným "free" životem a my se můžeme přerazit, aby byl náš. Co je to za stupidní logiku? Aha, ženská logika.. Ale kdo tohle vymyslel?

Pořád se honíme za nějakou chimérou. Doufáme, že chlapi budou jako my.. že klidně překopají celý svůj naplánovaný program, aby byli s námi, že klidně oželí spánek, jídlo, cokoliv.. aby dostali jednu pusu od nás. Ale oni takoví nejsou. Oni jsou evidentně nastaveni na práci, koníčky, sex. OK a ti zodpovědní otcové ještě děti. Nejlépe nositelé příjmení, že. Ale mááááálokdy na úkor svého vlastního pohodlí a času.

Ale ne, nejsem feministka. Jen se snažím si v hlavě srovnat ty rozdíly. Spíš mě štve, že já jsem, jaká jsem.. že já jsem schopna se pro muže svého srdce rozkrájet na kousíčky a nadrolit se mu do žaludku nebo do trenek. Kdykoliv má pán čas a chuť.

A strašně by mě zajímalo, jestli je nás, takovýchto romantických masochistek víc, nebo mám v téhle disciplíně zlato, stříbro i bronz (a kdo ví, co ještě).

No nic, konec volnosti, realita volá a já nemám špunty do uší..

Ale bylo tu krásně..