Devil
Lituji všech hříchů, které jsem kdy životě spáchala... a ještě víc těch, které jsem nestihla!
Článek Princové jsou na draka
Komentáře k článku: Princové jsou na draka
orchidejka: Tak to mě hodně pobavilo, že jsi ochotná se chlapovi nadrolit do trenek nebo do žaludku. 
Já bych řekla, že nějakou tu medaily v téhle disciplíně bych taky měla mít. Jenom nevím, jestli zlatou, stříbrnou nebo bronzovou. Když se ohlédnu zpátky, tak si říkám, že snad ani není možné, že jsem byla tak blbá. Nějakou dobu jsem raději sama, takže ani nemůžu posoudit, jestli jsem pořád stejně blbá nebo jestli je to se mnou lepší. 
miru*: ..zase mi drhnou slova...jak to napsat? Snad jen, že si myslím, že vše je o lidech, o vztazích, pochopení, toleranci, vzájemné úctě, o tom, naučit se společně žít...a ne o mužích a ženách, je to v lidech....a hlavně poslední dobou ctím: "jaké si to uděláš , takové to máš".. Buď a nebo..ale vím, že tohle víš...nemůžu soudit, pomoct, protože hodně věcí nechápu...nezažila jsem je a nemůžu tedy hodnotit, co bych udělala já..
ginna: ..a jaké si to napíšu, tak to mám 
Je to o mých pocitech, postojích a zkušenostech. Pokud prožil někdo něco jiného a jinak, může psát zase o svém 
ginna: Princové jsou k ničemu, nakonec stejně přijdeme na to, že je nejlepší dřevorubec nebo koňák
aailyyn*: Princové neexistují. Existují normální, báječní chlapi. Myslím, že není na škodu se na to zkusit podívat z druhé strany. Je to takhle dobře? Má to tak být? Má se to tomu chlapovi vyčíst? Že já do toho jdu na sto padesát procent a on ne? On to dělá špatně? Oni by se měli chovat po našem? Nemyslím si. Nezdá se mi to rozumný. Copak se to dá vydržet navěky? Dávat a jen dávat? Jednou se rozdám a nemám nic. Chlapa zadusím (pomyslně), tím pádem zadusím vztah. On to nevydrží. Potřebuje svůj prostor. Navíc nechce se ženou soupeřit, mít pocit, že se jí pořád musí vyrovnávat, dávat, víc, ještě víc, maximum, až na dřeň. Vztah není bitevní pole. Neříkám, že stoprocentně umím vždycky tohle dodržovat, ale snažím se to naučit. Zjistila jsem, že pro vztah je užitečné se na sebe příliš nelepit, mít svůj osobní prostor, nevyčítat chlapovi, že občas namísto té pusy a času s náma má v hlavě ty koníčky. Oni to umí mnohem mnohem líp než ženy, držet si kus toho svého světa. Jsou k tomu prostě nějak jinak "naprogramovaní". A já jim tohle chválím a myslím si, že dámy by s tím neměly bojovat, ale chlapa respektovat a zkusit se to jimi nechat naučit. Alespoň trochu.
ginna: Milá ailyyn, pokud se chlap chová jako chlap, já ho budu vždy ráda plně respektovat!
Jinak to nebyla kritika, ale spíš sebekritika. Že já jsem ta trubka, co chlapům servíruje všechno moc snadno na talíř.
Chlapi jsou přece lovci, musejí dobývat... tak jooo, já to přehodnotila.. a mileráda jim to dopřeju
ginna: A ještě dodateček - záleží taky na spoustě dalších okolnostech. Jestli s tím mužem žiješ nebo se vídáte jen občas. Jestli máte spoustu času pro sebe nebo ho tajně kradete.
Nic není černobílé!!!!!!
aailyyn*: S chlapem-troskou, kterého nemůžu respektovat, nemůžu vůbec být. Možná to vypadá černobíle, ale u mě přes to nejede vlak. Takže zůstává chlap, který si občas chce jít po svém a není důvod mi to odpírat. Na tenhle model jsem to myslela. Ženy tohle prostě mnohdy fakt neumí. A mně připadá, že když už jsou k tomu okolnostmi donuceny, tak to docela funguje a ta situace se vyvíjí fajn směrem. Ať už je okolnost ta, že chlap se sbalí a odejde na fotbal, místo aby byl s náma, protože to chce on nebo protože jsou od sebe ti dva daleko, popřípadě je z libovolných důvodů nutno ten vztah držet pod pokličkou. Vždycky tu něco takového, co jde proti naší ženské vůli je. Ať už objektivně nebo v chování chlapů, kteří jsou nastavení jinak. Chci říct, že když už to tedy ženy povětšinou neumíme, tak by bylo možná fajn zkusit ty okolnosti vzít jako výzvu a namísto žehrání na ně (nebo na sebe samu, že to nejde), se to zkusit prostě naučit. Přijde mi fajn se pokusit vytěžit maximum z toho, co se mi nabízí. Článek byl jistě myšlen jako takový povzdech nad tím, co se autorce moc nevede. To nikomu neberu. Já jen nabízím svůj pohled na to, že chápu, ocitám se v podobných situacích taky, mám podobnou povahu a jak to řeším.
ginna: ..a protože autorka není robot, chodí si aspoň občas povzdechnout na blog
Pořád lepší, než se svými splíny obtěžovat neustále okolí nebo skončit v blázinci
A upřímně - Vy sama jste celé dny naprosto "happy" a nic Vás netrápí? A teď nemluvím jen o vážných věcech, ale o rádoby banalitách, které občas člověku zalezou pod kůži a nemůže se jich zbavit.
Pokud jste zcela vyrovnaná, vždy tolerantní, chápavá, usměvavá a diplomatická žena, nezbývá než Vám blahopřát. Zatím jsem ještě žádnou takovou nepoznala.
aailyyn*: No však. Jsem snad nenamítla ani slovo proti tomu, že jsi (jste) to napsala. Chápu. Ale komentáře jsou snad od toho, aby se v nich reagovalo na to, co bylo psáno, ne? A propos my si vykáme? Nebo je to klasický syndrom internetových diskusí, když chci protivníka zdrtit a dát mu najevo, jaký je jo křupan, tak mu vykám? To snad není nutné. Přišla jsem napsat názor, ne se hádat. Že k tomuhle povzdechu napsat svůj názor nesmím, jsem při nejlepší vůli nevěděla. Příště snad zakázané komentáře nebo zřetelný výstražný nápis NEKOMENTOVAT a já budu respektovat, že svůj pohled na situaci si můžu strčit... k sobě na web.
ginna: Vidím, že mám evidentně mezery, mně doma učili Vykat tomu, koho neznám
Blog-neblog. Ale pokud se to tady smí, tak jsem rozhodně radši pro tykání, to je jasné.
Jistěže se komentáře smí, proč by ne, já jsem za ně ráda, ať už jsou jakékoliv, člověk pak vidí věc z jiného úhlu Ale já své smím psát také, že?
A hádky v písemné formě a na blogu si ani neumím představit
ten druhý: "Doufáme, že chlapi budou jako my.. že klidně překopají celý svůj naplánovaný program, aby byli s námi, že klidně oželí spánek, jídlo, cokoliv.. aby dostali jednu pusu od nás".
... znám jednoho, co to dělal tak dlouho, až sám sebe přestal poznávat a přestal si sám sebe vážit. Jednoho, co riskoval vážné problémy v práci, jen aby své ženě umožnil plnit si její sny, co zazdil svoje vlastní zájmy a koníčky, aby měl pro svou ženu víc času, co trávil spoustu času na místech, kde se necítil dobře a dělal věci, ke kterým nikdy neměl vztah, protože si myslel, že když to neudělá, tak jeho žena bude mít problémy se svými rodiči.
Byl takový, jakého nejspíš chcete mít, alespoň podle toho, co tady většina z vás píše v komentářích. A víte co ? Bylo mu to houby platný ...
ginna: Já to pořád říkám, že protiklady se přitahují.. že narážejí hodní na mrchy a hajzlíci na dobračky.. když to řeknu zjednodušeně. Život už je takový..
A víte co.. mně je to taky asi houby platný.
hospodynka: Nakonec ženská zjistí, že chlapi jsou akorát jedna velká komplikace a že si docela dobře vystačí sama
ginna: Jj, pochopila jsem, že ženské ti (Vám) asi provedly opravdu něco nepříjemného.
ten druhý: Ženské ne, jen jedna ženská. Ale zato byla v tom provádění hodně důkladná. Jinak proti ženám vůbec nic nemám, naopak.
ginna: Někde jsem četla, že chlapi mají v hlavě krabice a ženské drátky. Chlap, když chce řešit nějaký problém, vyndá krabici, vyřeší, vrátí. Ženským to mezi drátky vzájemně probíjí neustále. A proto se nemůžou nikdy zcela pochopit. Je to škoda.