Já prostě vážně nemůžu některé druhy lidí.

Tedy, já se snesu prakticky s každým, protože umím být poměrně dost tolerantní, ale to neznamená, že to někdy ve mně nevře

Tak především mi vadí, když má někdo neustále k něčemu připomínky. Nic se mu nezdá dost dobré, ve všem vždycky najde nějakou chybičku.

Stojím v metru a říkám si, co tady vlastně dělám. Vždyť jsem ještě včera byla rozhodnuta, že to skončím. Jsem takový slaboch nebo sobec?!

Přicházím na místo srazu a po pár minutách už vím, proč to nedokážu. Dívám se do těch nejkrásnějších čokoládových očí, jaké jsem kdy viděla. Topím se v nich a nemám vůbec snahu chytat se stébel.

Jako ve snu sedám do auta a nechám se vézt, kam

Zrovna včera jsem přemýšlela o tom, co to tedy vlastně znamená to slovo ASERTIVNÍ. Jak člověk pozná, že se zachoval dostatečně asertivně, že to není ještě podřizovačnost nebo naopak přílišná nadřazenost.

Já s tím mám problém. Docela často. Buď se příliš přizpůsobuju nebo inklinuju k opačnému extrému a hned vystartuju. Většinou ve mně příliš rychle chytnou saze kvůli blbině a pak si to musím